Přehrada - Žermanická či Těrlická?

Bylo nebylo. A víc bylo, než nebylo. V městečku jménem Halířov žila parta kamarádů, která spolu trávila společné soboty. Jedné květnové soboty se tedy domluvili, že vyrazí za sluníčkem a vodou. Květen ještě není ani zdaleka čas na koupání, ale vidina poklidné procházky kolem přehrady byla víc než uspokojující. Po vydatném obědě se tedy společně sešli v blízkosti významné halířovské rotundy, aby se rozdělili, kdo s kým pojede v kočáře. pokračovat Každý kočár byl tažen jiným počtem koní, to však nemělo příliš velký vliv na to, že se všichni do dopravních prostředků vměstnali. A mohlo se vyrazit. "Sejdeme se na hrázi žermanické přehrady," dozněla poslední věta a už se uhánělo. Společně vyjeli všichni na bludovický kopec a tam - na osudné křižovatce (aniž by někdo tušil) - dobrodružství začalo. Kočár rudých vraníků (kočí Tomík a Rumanka) jel rovně, neb bylo jeho úkolem ještě vyzvednout nějaké osadníky (Marca a Linku). Výrazně zbarevní koně odbočili doleva (Mike Brož, Jak Ob, Hon Za). Poslední kočár, tentokrát tažen koňmi bílými (Markýza, Martýnka a Sharon), se odebral na stranu pravou. Zde, milý čtenáři, podlehneme kouzlu romantiky a půjdeme po stopách posledního bílého spřežení.
Po několika minutách dorazila děvčata v kočáře na hráz žermanické přehrady. Zhruba v tutéž dobu dorazilo na hráz i spřežení barevné v čele s kočím Mikem Brožem. Obě skupinky se začaly hledat. Jaké však bylo překvapení, když se nemohli najít! Ano, byli u přehrady, ale každý u jiné. Markýza, Martýnka a Sharon se na nějakou dobu zabavily sledováním plujících vodních nestvůr, ale po čase, (kdy už znaly všechny druhy ryb, pro které je Žermanická přehrada domovem), se začaly nudit. V tu chvíli dostaly dívky infomaci o místě ztracených chlapců. Není náhodou, že se v danou dobu objevil i japonský cyklista přezdívaný MAlý REK a skleslá děvčata uklidnil:"Jsou někde v Číně." Celý příběh má však šťastné zakončení. Po dlouhé výměně názorů a infromací mezi děvčaty a Mikem a Marcem se všichni ztracení našli. Plánovaná procházka se uskutečnila a my dnes můžeme jen děkovat, že není přehrad v okolí Halířova více.

Názory vědců:
Příběh není jednoznačně časově ohraničen. Nemůžeme tedy s jistotou říct, ve které době se odehrává. Jinak je tomu ale s místem. Celý příběh je situován do městečka Halířov. tj. město, kde sídlí nemajetní lidé. O nemajetnosti svědčí také fakt, že se všichni "do dopravních prostředků vměstnali" a nevyužili námejní bryčky. (Výjimkou je Mike Brož = brož symbolem bohatství).

Městečko samotné má však dle náznaků svou dlouholetou historii, zde poukazujeme na "rotundu", jakožto stavbu románského slohu. Pisatel na několika místech zmiňuje "Žermanickou" přehradu a bludovický kopec. Zde dochází k prolínání významových rovin.

"Žer" = hltavě jíst,
"man" = z angl. muž.
"Blud" = ze slova bloudit. Sloveso odkazuje na svůj slovanský původ.
blǫdъ {sejít z cesty, bloudit}. Praslovansky blę̃sti {kalit se, tmít se}, lot. blenst {špatně vidět, říkat nesmysly} i gót. blandan {plést se} a rodinou germ. *blindaz (gót. blinds, něm., angl. blind) {slepý}, vše snad lze vztáhnout k výchozímu ie. *bhlendh- {nezřetelně vnímat či mluvit}.

Pointa celého příběhu spočívá ve ztrátě mužů v okolní krajině. Otázkou však zůstává, zda daní mužové za svou ztrátu mohli. Předzvěstí jim byl jmenovaný "bludovický" kopec, kde se jim zatmělo a nadále pokračovali jiným směrem. Následně při výměně informací mluvili zcela nesmyslně. Neopomenutelný význam má i "žermanická" přehrada.


Stěžejní význam této literární památky spočívá v propojení etymologie (nauka o původu slov) a vlivu jednotlivých pojmenování místních oblastí na lidský život. Nemalým přínosem je také odkaz na emancipaci ženského pohlaví.